INFRAČERVENÝ PRINCIP




Infračervené spektrum je oblastí elektromagentického spektra. V nízkých frekvencích (červená) se stává viditelným. Každý tepelný zdroj vyzařuje infračervené paprsky na frekvenci dlouhých vln. Tyto infračervené paprsky ohřívají jen ta tělesa, na která dopadnou. Přenos tepla pomocí infračervených paprsků se tak značně liší od tzv. konvekce, tedy od ohřívání okolního vzduchu. A nejvíce se podobá přirozeným slunečním paprskům, které člověk vnímá jako příjemné teplo.

 

Využití infračerveného vytápění pro vytápění uzavřených prostor je skoro tak staré jako lidstvo samo. Již staří Římané tento princip znali a používali ho třeba u kachlových kamen (jejichž příjemné teplo oceníme i dnes). Infračervené vytápění se jako zdroj tepla využívá i pro haly a jiné velké prostory. Dnes patří toto vytápění k osvědčeným průmyslovým systémům. Využívá se při tom fyzikálního zákona, který říká: čím vyšší je teplota zdroje, tím nižší je (nežádoucí) podíl konvekce a tím vyšší je (žádoucí) podíl

infračerveného záření. Vztah konvekce a infračerveného záření nám dává informaci o kvalitě a efektivitě infračerveného topného systému.

 

 

Kritérium efektivnosti infračerveného topného systému – vysoká teplota v místnosti. Tím se snižuje podíl konvekční ztráty a stoupá podíl infračerveného sálání. Je to fyzikální zákon, firma Kübler ho ve svých systémech důsledně využívá. Výsledkem je maximum tepla přímo na pracovišti.